Workshop na Lebě se vydařil!

Je to necelý týden a ve mě stále doznívají pocity ze zářijového workshopu v polské Lebě. Začátek nevypadal úplně růžově. Nejprve nám květnový termín zrušila korona a na zářijový termín nám 14 dní před odjezdem odřekla jedna modelka (její důvod chápu, vzhledem ke koronavirové krizi dostala ultimátum – buď dovolená, nebo jí zůstane práce). Času najít náhradu bylo dost. Z náhranic, které se mi přihlásily jsem vybral alternativní potetovanou slečnu, jistou Irenu (Irísek) Krpelíkovou, která mě až do dne odjezdu ujišťovala, jak se moc těší. V noci dne odjezdu mi napsala, že se nemá jak dostat z Moravy do Prahy a tudíž vše ruší. Nehorázný přístup. Naštěstí se mi podařilo z náhradnic vybrat dokonce 2 modelky a jelikož se nám uvolnilo jedno místo v hotelu i autě (jedna fotografka vyrazila nakonec vlastní dopravou i se svou rodinkou, která si tam udělala rybářský víkend), vzal jsem s námi obě náhradnice. Za tuto pružnost oběma slečnám děkuji. Vyjeli jsme tedy jednou dodávkou z Prahy v sedmi lidech a druhé auto z Frýdku další čtyři a jedna fotografka po vlastní ose. Tedy lektor, 3 modelky, vizážistka a 7 fotografů. Slušná účast. V květnu jsme měli jet jen čtyři fotografové včetně mě.

Odjezdu tedy i přes snahu Ireny nic nezabránilo a my jsme s mírným zpožděním vyrazili do Polska. Cesta probíhala v poklidu, a ve čtvrtek kolem 18:30 hodiny jsme se ubytovali v našem obvyklém penzionu ve městečku Leba. Zašli jsme si na večeři, počkali na druhé auto, které dorazilo z Frýdku, sdružili se a šli si unaveni lehnout.

V pátek jsme si přivstali, abych mohl rozpůjčovat artové objektivy od Sigmy, kterých jsem měl plný kufr na Canon, Nikon i Sony. Největší zájem byl o portrétová ohniska 85 mm, 105 mm a 135 mm, ale také o nový a úplně boží zoom 24-35 mm. Také jsem rozdal odpalovače X1Pro od Godoxu, zaškolil v jejich používání a vyrazili jsme na naši první lokaci, kterou byla písečná pláž s kuželovitými betonovými vlnolamy. Tedy vyrazit jsme chtěli, ale zjistili jsme, že máme prázdné kolo u naší dodávky. Minulý rok jsme na Lebě píchli dvakrát, takže jsem už měl pocit, že to musí být atentát přímo na nás. Naštěstí se ukázalo, že opravdu náhoda. Nasoukali jsme se tedy do auta Lukáše z Frýdku a také nám pomohl manžel fotografky, který tam jel rybařit. Převezli nás na pláž a já mezitím nechal úřadovat asistenční službu za dozoru správce našeho penzionu.

Focení probíhalo skvěle, zvlášť za přispění opravdu skvělého zábleskového světla Godox AD600 Pro a artovkám od Sigmy, které prostě fotkám daly přesně to, co mi na loňském ročníku chybělo. Krásné svatební i společenské šaty od salonu Victory se na lokaci přesně hodily. Bohužel nás ale kolem 11 hodiny vyhnal z pláže déšť, takže jsme stejnou metodou dvou aut nadvakrát dojeli do penzionu, osušili se a šli na oběd. Po obědě se ale krásně vyčasilo a proto jsme vyrazili již se zalepeným kolem na naši hlavní atrakci, kterou byla poušť. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že poláci zrušili kvůli koroně dva dny před naším příjezdem kyvadlovou elektrobusovou dopravu od parkoviště k poušti. Vzdálenost asi 5 kilometrů s technikou a bágly se šaty nebyla zrovna příjemná vyhlídka. Zjistii jsme ale, že odtud jezdí loď, která nás doveze zruba do dvou třetin cesty a která má asi pětinásobnou kapacitu než elektrobusy, které jsou narozdíl od prosklené lodi otevřené. Prostě nepochopíš… Takže nás čekal už jen necelý kiláček a půl. Co bychom ale pro fotku neudělali že?

Dofuněli jsme tedy na poušť, vybalili vercajk a dali se do focení. Měli jsme s sebou jeden Godox AD600 Pro jen s klasickým hrncem, kvůli větru (nechěl jsem s ním plácnout do písku) a objektivy Sigma Art od 24 až do 135 mm. Karma nás za naše dopolední útrapy odměnila opravdu dokonalým počasím, ideální teplotou a silou větru, takže jsme necelé tři hodiny focení využili opravdu do posledního zrnka písku a naprosto spokojeni jsme se vydali na pěší návrat k autu, jelikož poslední loď už nám ujela. Mě nepochopitelně ta cesta utekla hrozně rychle i přesto, že jsem byl jedním ze tří, kteří si střídali na rameni stativ s Godoxem. Všichni jsme se pak shodli, že to za to prostě stálo. Takže večerní sprcha, vyklepat odevšud písek, na večeři, pokecat chvilku u láhve něčeho povzbudivějšího a spát.

V sobotu jsme se vydali do krásného, téměř pohádkového lesa, kde jsme strávili příjemné dopoledne. Tedy pro nás fotografy příjemné. Protože naše svlečené modelky žrali komáři tak, že na nich bylo postupem času vidět množící se červené fleky velikosti padesátikoruny, troufám si tvrdit, že pro ně to tak příjemné dopoledne nebylo. Zpátky jsme se vydali těsně předtím, než začalo poprchávat. Naptosto skvělé načasování.

Po obědě pršelo, takže jsme strávili časné odpoledne na penzionu hrabáním ve fotkách, ale později se opět vyjasnilo a my jsme se tedy vydali na další pláž, fotit holky na kůlech vlnolamů. Přáli jsme si, aby počasí vydrželo do západu slunce. Takové štěstí jsme neměli a déšť nás vyhnal už asi po půl hodině focení. Sedli jsme si tedy pod přístřešek jednoho z kiosků, dali si výbornou domácí zapečenou bagetu, stejně jako vloni, a čekali. A opravdu, chvíli před západem slunce opět pršet přestalo a my se mohli vrhnout na zlatý hřeb, focení v západu s protibleskem. Tentorkát jsme měli na focení každý opravdu asi jen 5 cvaků, protože sluníčko v takové poloze vydrží jen pár minut a nás bylo osm fotografů. Kombinace světelných Sigma artovek a 2x 300Ws Godoxů AD300Pro byly ale sázkou na jistotu a povedlo se přesně jak jsem chtěl. Tady jsem ocenil svou novou Sigmu 24-35 mm f2 Art, díky které se mi prostě do záběru vešlo tolik nebe, kolik bylo potřeba.

Večer jsme si poseděli, vrátila se mi zapůjčená technika a já s úlevou zjistil, že písku v objektivech je minimum, že se dá všechen vyfoukat a nic se nedostalo až do optiky, že nikdo neztratil ani jeden odpalovač a že nebudu platit miliony pokuty

A v neděli ráno už pěkně domů. Cesta opět relativně utekla a všichni jsme se vrátili domů živí a zdraví.

Děkuji tedy všem účastníkům workshopu, celému týmu, jmenovitě Elišce Svobodové za makeup a vlasy, modelkám Radunce Mikešové, Dominice Hajdové a Kristýně Matušinské, partnerům Sigma CZ/SK, Godox Česká republika, Victory salon. A v neposlední řadě kamarádovi Alexandru Pompošovi za jeho dodávku, bez které bychom to nedali.